rozhovor s Pavlem Liškou

12. 1. 2020

PAVEL LIŠKA (1972), role Trpělky

 

Respektovaný filmový, televizní a divadelní herec. Narozen v Liberci.  Po   absolvování   brněnské   JAMU   účinkoval  v HaDivadle v Brně i Národním divadle v Praze. Jeho filmovým debutem byla role Františka v tragikomedii Saši Gedeona Návrat idiota (1999). V následujících letech si zahrál v řadě filmů a televizních inscenací. Často spolupracoval s režisérem Bohdanem Slámou, za hlavní roli v jeho tragikomedii o křehkém vztahu dvou mladých lidí Štěstí (2005) si odnesl prestižní sošku Českého lva za nejlepší   mužský   herecký   výkon   v hlavní   roli.   Výběr z filmových projektů: Divoké včely (2001), Pupendo (2003),

Mazaný   Filip   (2003),   Šílení   (2005),   Účastníci zájezdu

(2006), Venkovský učitel (2007), Zloději zelených koní (2016), Anděl Páně 2 (2016),

Toman (2018).

 

Představte svou postavu Trpělky.

Trpělka je dobrý člověk, kriminálník. Jsem přesvědčený, nejen z literatury a filmu, že tyhle roviny se prostě nevylučují. Včera jsem se potkal po letech se svým kamarádem ze základky, kterého pustili zase z kriminálu. Povídal jsem si s ním po letech. Jeho duše je úplně stejná, jako byla, když jsme byli děti. Hned mi nabídl, jestli něco nepotřebuju. Jestli nestavím barák, nepotřebuji pěnu, izolaci? Pak se zarazil a řekl:

Tobě bych to ale kurňa musel dát gratis, ty seš kámoš… No nevadí, pro tebe to udělám lišáku." Tak to je Trpělka.

 

Co Vás zaujalo na scénáři, že jste na svou roli kývl?

Já jsem se s Radkem Bajgarem měl možnost potkat už dřív a vždy mi do toho něco přišlo, tak teď mi to bylo blbý zase odmítat. A naštěstí nebyl důvod. Ze všeho nejvíc mě lákal vlastně on. Znal jsem jen jeho práci, jeho ne.

 

Zmínil jste, že na projektu Vás nejvíce lákal režisér Radek Bajgar, jak působí na herce, v čem Vám jeho způsob práce vyhovuje?

Byl jsem na něj zvědavý. Byl jsem trochu připravený na to, že bude mít i nějaký ty neduhy režisérů samouků, co si jednoho dne řekli, že si vlastní scénáře budou režírovat sami. Ale on byl dospělý režisér. Nemusel dávat najevo, že všechno ví. Uměl pochybovat, uměl naslouchat a byl otevřený. Uměl si prosadit svou a přesvědčit ostatní. Je prostě „dobrej“.

 

Má smysl se postavit zlu a bojovat s ním i za cenu vlastní oběti, jak je vidět ve filmu, jaký je Váš názor?

Jasně, že má. Je to vlastně úplně jasný. Teď měl výročí Jan Palach, jeho poslední slova byla něco o tom, že člověk by měl bojovat proti zlu, na které právě stačí. Ale je to, jak by řekl Trpělka: „...kurva, hodně těžký.“

 

S Ivou Janžurovou jste vytvořili úžasný komický pár, ve kterém hrajete jejího bývalého žáka -  kriminálníka,  kterého  nenechala  paní  učitelka  rupnout  a z vděčnosti jí dáváte půvabné rady do života, např.: "Kriminalita jenom vypadá jednoduše, paní učitelko, ale pak se dycky něco posere" nebo „Je to kurva těžký střelit člověka.“ Jak se Vám hrálo s paní Ivou Janžurovou?

 

Na ten úžasný komický pár jsem zvědav. Ještě jsem to neviděl. Ale samozřejmě zahrát si s paní Janžurovou je pro mě vždy velká čest.

 

Pokud byste měl pozvat v dubnu diváky do kina na Teroristku, co je v kině čeká? Nový český film. A já věřím, že není zbytečný. Krom toho, že by se diváci mohli zasmát, tak by mohli i trochu zpozornět. Je tam dost paralel s dnešní dobou a konkrétně s tím, co trápí teď hodně i mě. Někteří jedinci si dokáží koupit moc a zblbnout obyčejný lidí.

 

Co právě teď natáčíte, na co se diváci mohou těšit?

Teď natáčím film, který si pořád pletu s Teroristkou. Jenom názvem tedy. Snažíme se s režisérem Jiřím Vejdělkem zfilmovat knihu Evžena Bočka Poslední aristokratka.