rozhovor s Ivou Janžurovou

12. 1. 2020

IVA JANŽUROVÁ (1941), role Marie

 

Oceňovaná filmová, divadelní a televizní herečka Iva Janžurová, která má na svém kontě Cenu Alfréda Radoka i Thálii a Křišťálový glóbus za celoživotní přínos české kinematografii z 50. ročníku karlovarského filmového festivalu. Narodila se v Žirovnici u Pelhřimova. Po absolvování pražské DAMU byla od poloviny 60. let oporou dvou elitních českých divadelních scén: Divadla na Vinohradech a poté Národního divadla, jehož členkou je dodnes. V 60. letech také započala svou filmovou kariéru, během níž vytvořila desítky významných rolí. Byla považována především za jedinečnou komičku, ale

ztvárnila i  řadu  dramatických  psychologických  rolí,  např.  Kočár  do  Vídně  (1966), Petrolejové lampy (1971) nebo Morgiana (1972). Mezi jejími komediálními tituly mají přední místo: Svatba jako řemen (1967), Pension pro svobodné pány (1967) a kultovní Světáci (1969). V 70. letech se objevila v divácky oblíbených komediích: Marečku, podejte mi pero (1976) či Což takhle dát si špenát (1977). Z výrazných filmových rolí v 90. letech zmiňme např.: postavu stárnoucí nevěsty v povídkovém komediálním filmu Co chytneš v žitě (1998), za kterou získala svého prvního Českého lva. Druhou prestižní sošku Českého lva si odnesla za tragikomedii režisérky Alice Nellis Výlet (2002). S režisérem Radkem Bajgarem poprvé spolupracovala na tragikomedii Teorie tygra (2016) a naposledy na Teroristce.

 

Představte Vaši postavu sympatické bojovnice paní Marie.

Moje hrdinka - paní učitelka v důchodu - je skálopevně přesvědčená, že slušnost, zdvořilost a vzájemná lidská úcta je jediná možná cesta k vyřešení každého problému občanského spolužití. Že ve chvíli, kdy se tato její víra hroutí, v sobě objeví sílu vzepřít se bezmoci, která ve většině z nás vyvolává pasivitu a ztrátu životní spokojenosti, tím překvapí sama sebe a své nejbližší a doufám, že i diváky.

 

S Radkem Bajgarem jste spolupracovala na tragikomedii Teorie tygra, kde jste si zahrála postavu svérázné dominantní babičky. Pro tuto roli vše řídící tchyně v Teorii tygra jste se prý nechala hodně přemlouvat…

Ano, pro roli tchyně Jiřího Bartošky do Teorie tygra mě opravdu Radek Bajgar houževnatě přemlouval… Ta role byla maličká a moc se mi do toho nechtělo. Říkala jsem si, že chce moje jméno na plakát, aby získal i moje příznivce, a ti by byli zklamaní, protože je to opravdu malá role. Já jsem tenkrát byla v kadeřnictví, nechávala si česat hlavu a vyprávěla jsem kadeřnici tenhle příběh, jak mě pan Bajgar uhání a že se mi do toho nechce. A ta kadeřnice mi říká: „Heleďte, ale ten pan Bartoška je teď takovej nemocnej, a kdyby se s ním něco stalo, tak si budete vždycky vyčítat, že jste tu roli nevzala.“ Takže já jsem do toho filmu vlastně šla kvůli Jirkovi Bartoškovi.

 

A jak tedy došlo k tomu, že jste s Radkem Bajgarem natočila celovečerní film v hlavní roli?

Během natáčení Teorie tygra jsme se lépe poznali, do té doby jsem ho vůbec neznala. Já jsem pak musela na operaci se srdcem, takže jsem ani nebyla na premiéře Teorie tygra. Pak se mi ozval s novou nabídkou, ale během toho telefonátu mi vlastně ani

 

neřekl, o čem film bude. Že budu teroristka, jsem ale zjistila velmi záhy, když si mě přijeli vyfotit, jak budu vypadat se zbraní. Scénář se mi ale už v té původní verzi moc líbil. Je to hezká herecká příležitost prožít na plátně nečekané pohnutí ve věku ženy už ponořené do dnů poklidného stáří.

 

A jaká byla Vaše úplně první reakce po přečtení scénáře Teroristky? Tentokrát šlo o roli, kterou Vám psal Radek Bajgar přímo na tělo.

Radek Bajgar mě překvapil. V ten den, kdy posbíral snad všechny ceny za Teorii tygra na filmovém festivalu v Novém Městě nad Metují a já tam shodou okolností přebírala cenu za role v českých komediích, mi sdělil, že mi píše filmovou roli. Už umím být k takovým hezkým zprávám rezervovaná, ale po čase jsem ve velké obálce opravdu obdržela scénář. Napsala jsem mu tenkrát: „No, pane jó, tentokrát mě nebudete muset přemlouvat, tahle Marie - to je jako sestra Kristy z Kočáru do Vídně.“ Už to samo osobě bylo fascinující, i když tenhle výraz je na mě moc exaltovaný, řekla bych, že pro herečku je tahle role dost dobrá nabídka.

 

Pokud byste měla zavzpomínat na natáčení, jak to probíhalo včetně Vašeho nelehkého výcviku střílení a ovládání zbraně?

Přípravy za mě obstarával velmi vlídný štáb včetně výtvarnice kostýmů Kataríny Hollé, která mě nedávno bravurně oblékla do anglické královny Alžběty II. v Audienci u královny ve Stavovském divadle. Výtvarnice kostýmů předala režisérovi náhledy na 150 mých možných převleků. Připravovali mě opravdu šetrně, i instruktor přes zbraně mi ve střelnici vysvětlil rozdíl mezi pistolí a revolverem s decentně utajovanou jistotou, že hází na stěnu hrách.

 

Režisér Radek Bajgar zmínil, že Teroristka je primárně o bezmoci člověka proti zvůli a aroganci mocných. Kdy Vy osobně cítila ve svém životě nejvíc bezmocná?

Rozhodně jsem bezmoc zažívala v normalizační době, kdy jsem dostala scénář, těšila jsem se na něj a pak mi řekli, že nemůžu hrát, protože jsem nepodepsala… Pamatuju si na takovou situaci, kdy už jsem měla začít točit film, doma jsem měla novorozenou Theodorku a kvůli té roli jsem se snažila přerušit kojení. A pak z natáčení stejně sešlo. Tak to mi z toho všeho bylo hodně špatně, ale koneckonců jsem si to zavinila sama, neměla jsem být tak nedočkavá. Takových případů s odmítnutím na poslední chvíli byla celá řada. Filmovou profesi už jsem měla zvládnutou, jak nejlépe jsem uměla,    a pak přišel tenhle utrum. Chodila jsem se stále na vyšší místa ptát, proč nesmím filmovat, a snažila jsem se být odvážná, ale zbraň jsem s sebou teda neměla! (smích)

 

Marie řeší morální i technické problémy vraždy, a i Vy jste se vyjádřila, že nabít brokovnici je opravdu fuška. Kdybyste se vy  rozhodla  problém  řešit  stejně radikálně jako Marie, řešila byste spíš to morální dilema, nebo  technické  obtíže? Pro mě by rozhodně bylo těžší to morální hledisko, aniž bych se teda chtěla nějak vychloubat, že zvládám pušku! Já jsem se to vždycky naučila jen na chvíli, kdy se natáčelo. Morální otázka je i pro Marii složitá. Ona k té vraždě dospívá pozvolnou cestou, není to dílo okamžiku. Je to něco, co se v ní postupně hromadí. Marie má vrozenou slušnost a zdvořilost, víru, že se na všem dá domluvit v klidu a s rozumem, a to se v ní všechno jedno za druhým boří. Morální oprávněnost v ní nakonec splyne s pocitem bezmoci, a je to hotový.

 

Eva Holubová, která s vámi v Teroristce hraje, o Vás řekla, že jste čistý a nepomstychtivý člověk, a že právě proto jste v postavě Marie tak autentická. Změnil tenhle film váš názor na pomstu a odplatu?

Ne, myslím si, že ne. Občas mám pocit, že na mě někdo má pifku a škaredě na mě myslí. Dějí se mi na jevišti nepříjemné věci, a to si vždycky říkám, kdopak to na mě zase vysílá nepříjemné vlny! A pak takhle rozevřu ruce a říkám: „A zpátky běžte na toho, kdo je na mě poslal!“ (smích) Je to taková moje hra. Ale po nepříteli se nepídím a myslím, že je to hrozná námaha. Byla jsem kdysi u jednoho léčitele a tam mi prozradili, že řada jejich klientů jsou lidé, kteří se snažili využít nějaké své síly k útoku na nepřátele. To se proti nim nakonec vždycky obrátilo, úplně je to rozložilo. Možná je to taky taková pohádka, ale mám blízko tomu věřit.

 

Jaké máte další plány, jste neuvěřitelně aktivní: hrajete, píšete, režírujete, ale jste v neposlední řadě máma a babička pěti vnoučat, s touto velkou rodinou žijete v jednom domě. Která z těchto rolí vás momentálně naplňuje nejvíc?

Těch rolí je dost, jenom Vy jste jich teď vyjmenovala pět. A vždycky, když jsem na divadle měla třeba těch pět rolí zároveň, tak mě nejvíc bavilo, že se to střídá. Mít tyhle věci hezky pohromadě a přitom každou jinde je velmi výhodné. Já hrozně ráda jezdím ven do přírody, k nám na chalupu, a na to v poslední době nemám moc času, takže mě to trochu znepokojuje. Soukromé radosti na svůj úkor dost flákám a vnoučky teda zanedbávám trestuhodně, ti už si na to chudáci zvykli. Já už je teď i docela využívám pro sebe. Písknu na Theodorčiny dva chlapce, že potřebuju naložit nebo vyložit auto. Sabinčin Vincentek mě často naviguje přes počítačové záhady, Áďa peče skvělé muffiny a balí nám je na cestu na zájezdy… Theodorka je dokumentaristka a jejímu nejstaršímu už je šestnáct, má na YouTube svůj kanál a tam uveřejňuje svoje pořady. Donedávna se to jmenovalo Dva gauneři. Půjčila jsem jim pro natáčení svoji vinárnu a

oni si v ní udělali fantasmagorickou laboratoř̌ . Nevěřila jsem, že to půjde uklidit, ale zvládli to. A ten úplně̌  nejmenší, šestiletý Toníček, mi dneska přišel poručit: „Nevař,

Ivčo, my Ti dáme oběd - bažanta!“ A zrovna včera jsem mu trošku s obavami svěřila krabici vajíček, aby je odnesl po schodech mamince, a on to tak hrdě zvládnul! Takhle my se v tom našem domě míjíme a aspoň na chvilku se všichni vidíme.

Spoluautor rozhovoru s Ivou Janžurovou: Jana Chmelíková