TEORIE TYGRA

Veterinář Jan (Jiří Bartoška) už toho má dost. 

Poslední kapkou je smrt tchána, kterému taky došly síly a trpělivost. Babička (Iva Janžurová) totiž vždy rozhodovalao jeho životě, stáří, a nakonec i o tom, jak a kde bude pohřbený. Nerespektovala žádné jeho přání a touhu, v dobré víře, že ona sama vždy a lépe než on ví, co je pro něj dobré a správné. A tak se k jeho neštěstí o něj starala podle své představy o jeho štěstí. A Janovi začíná být jasné, že je na té samé cestě. 

Jeho žena Olga (Eliška Balzerová) se totiž řídí stejnou teorií malého dvorku a dlouhého biče a přesvědčením, že za štěstí svého muže je zodpovědná výhradně ona. Janovi dojde, že už takto dál nemůže, nechce, neumí. Když nic neudělá, skončí jako tchán. Jednoho dne jej napadne způsob, jak se osvobodit a získat zpět vládu nad svým životem. Tato revolta je ale hodně netradiční. Už jen tím, že prvotní inspirací mu byl jeden z jeho pacientů, papoušek s podezřením na Alzheimera. Jan se tak i díky němu vydává na cestu za naplněním toho, o čem se domnívá, že jsou jeho sny. A protože tato cesta nemůže být snadná, stává se její součástí také stádo koz a později i krav, psychiatrický ústav, plavba na voru a život na lodi. Janova cesta za svobodou ovlivní i životy jeho dětí a jejich partnerů. Dcera Olinka (Táňa Vilhelmová) totiž převzala matčinu metodu, zatímco snacha Alena (Pavla Beretová) zatím dokázala tlaku rodové tradice odolat a volí vlastní cestu, liberálnější, modernější, lidštější. Důsledky jsou pro jejich protějšky (Jiří Havelka a Jakub Kohák), v obou případech odpovídající. Jiří Bartoška ke své postavě a tématu filmu prozrazuje: „Ženy si berou tygra, aby z něj postupem času udělaly králíka, kterému se nasype trochu toho krmiva, ale hned se mu zavřou vrátka, aby ho náhodou nenapadlo hrát si mimo králikárnu na tygra. A o tom se snažíme vyprávět náš film.“ Civilně natočený příběh založený na psychologii postav je určen všem generacím. Zábavný inteligentní snímek o revoltě a partnerských vztazích se dotýká témat, jako jsou hledání smyslu života i štěstí a hranice lidské svobody. Tragikomedie Teorie tygra je hereckým filmem. Radek Bajgar, známý úspěšným televizním komediálním seriálem o vodnících Neviditelní (2014), do svého celovečerního debutu Teorie tygra obsadil rovněž Jiřího Bartošku. Naši přední uznávaní herci Eliška Balzerová a Jiří Bartoška se sešli před kamerou na tomto projektu jako filmoví partneři po jednačtyřiceti letech. 

Režisér Radek Bajgar, který je i spoluautorem scénáře, k obsazení řekl: „Obsazení Jiřího Bartošky bylo tak nějak jasné od začátku. Četl scénář, porozuměli jsme si. Pak jsem pro něj hledal správnou partnerku, která by tu postavu nekarikovala. Je to trochu negativní postava, ale ne moc. Nejnebezpečnější je antagonistka, na které to není poznat. Milá, vtipná, hezká, inteligentní. A pomalu utahuje šrouby. Eliška Balzerová to zahrála přesně.“ Film se realizoval v Praze, ve Středních Čechách a v malebném prostředí tří řek Vltavy, Berounky a Sázavy po dobu třiceti natáčecích dnů v průběhu šesti extrémně tropických týdnů v loňském létě. 

Producentem filmu je Petr Erben (Logline Production) a koproducentem Česká televize. Hlavní dramaturg Filmového centra ČT Jaroslav Sedláček přirovnává poetiku snímku Teorie tygra k proslulým českým diváckým filmům: „Řeka čaruje, Co je vám, doktore?, Jako jed… To jsou namátkou jen některé legendární české filmy, které řešily stejné téma, jaké řeší v Teorii tygra Radek Bajgar s Mirkou Zlatníkovou - starší muž utíkající před závanem smrti do náruče života skrz trapasy, omyly, úlety, blázniviny a dobrodružství spíš vynucená než opravdu chtěná.“